Never give up.... Embrace your dreams.....

14.kapitola-Per aspera ad astra

23. února 2008 v 20:02 | Elizabeth Greenová |  ♥Odi et amo♥
Strong
14. kapča z Odi et amo. Namelie chce být chvíli lehkovážnou dívkou, chce si taky užívat, ale co všechno se může stát? Je Namelie opravdu silná nebo je to slabá holka bez budoucnosti?

Namelie seděla na posteli a zhluboka oddychovala. Dnes byla na sebe opravdu hrdá.
"Podařilo se mi moje první kouzlo," zašeptala skoro neslyšitelně.
Zprudka vstala. Přešla přes pokoj a zamířila do koupelny. Zastavila se u velkého zrcadla. Podívala se do něj. Málem by se nepoznala. Její vlasy už nebyly zase tak černé. Černá barva postupně odrůstala a odkrývala krásu blonďatých vlasů. Namelie se musela chtě nechtě ušklíbnout. Vlastně když se zadívala do zrcadla, pochopila, proč ji považovali za Blackovou. Měla aristokratické rysy. I barva její pleti napovídala, že to nebude děvče z ulice, ale opak byl pravdou. Nikdy dřív si ničeho takového nepovšimla. Řadila se mezi normální dívky, ale až nyní se ukázala její skutečná krása. Usmála se na sebe a její úsměv odkryl její bílé a rovné zuby. Zadívala se znovu na svůj odraz. Hledala v něm ne sebe, ale někoho jiného-Severuse. Ať hledala sebevíc, nemohla v sobě najít jeho. Oči měla modré jako pomněnky i nos byl odlišný, jediné, co jí přišlo podobné, byla ústa. Ano! Měla je stejná jako on. Typovala by, že je celá po matce. Nakonec však zakroutila hlavou, jako by chtěla odehnat zlou myšlenku a chopila se tužky a řasenky. Upravila se. Vlasy si načesala, ale neustále jí vadil jejich tvar. Nesnášela rovné vlasy, ale nic s tím nenadělala. Když byla konečně hotová, vyšla z koupelny a přešla ke skříni. Vyndala z ní džíny a teplou mikinu. Ze stolku si vzala kabelku, která byla plná mudlovských peněz. Převlékla se a vydala se do kuchyně, ve které seděl Sirius.
"Kam jdeš?" vypálil svoji otázku.
"Ven," odpověděla ledabyle.
"Jak jako ven?"
"Siriusi," nadechla se Namelie "ty asi nevíš, co je dneska za den, že?"
Sirius se zamyslel, ale nic mu nedošlo.
"Dneska je úplněk," řekla Namelie.
"Úplněk…"
"Ano! Úplněk! Jestli ti to nedochází, Remus je Vlkodlak a já se nehodlám nechat sežrat!"
"Počkej…"
"Co chceš? Tenhle důvod ti nestačí…???"
"Jak víš, že je Remus vlkodlak? Co všechno ti ten umaštěnec vyprávěl?"
"Sklapni! Sklapni a radši běž za Remusem, myslím, že ti přátelé nebezpečně ubývají, raději se starej o ně a mě nech být, protože brzy nastane den, kdy už je neuvidíš," řekla odměřeně Namelie.
"O co tu jde," vydal ze sebe Remus, který sotva stál na nohou.
"Remusi!" ozvala se hned Namelie. Kabelka jí spadla na zem a peníze se vysypaly na kamennou podlahu.
"Siriusi…"
Namelie rychle vyběhla po schodech a chytila Remuse v podpaží. Sirius jen přihlížel.
"Tak mu sakra pomoz! Jsi čaroděj a ještě ke všemu zvěromág! Tak dělej něco," rozčílila se Namelie, když si všimla Siriusova nezájmu.
"Kate," zašeptal potichu Remus.
"Odejdi, Sirius to zvládne."
"Očividně," řekla se znatelnou ironií v hlase.
"Kate…prosím," zaševelil Remus.
Namelie vzhlédla k noční obloze.
"Promiň," otočila se na Remuse a s výčitkami jej opustila.
"Siriusi…já půjdu."
"Proč to všechno děláš?"
"Pomoz mu…"
"Pleteš se do čeho ti nic není."
"Je to přítel!"
"Myslíš, že bych jej tu nechal? To si o mě myslíš?"
"Víš co? To ty jsi mi šikanoval otce, že? To ty jsi porušoval školní řád, balil holky, ale nikdy jsi se nezajímal o pocity ostatních, nevíš jak oni trpěli. Ve tvém stínu. Ve stínu slavného Blacka, ale nikdy sis nevšimnul, že se jim vlastně podobáš? Že jsi jako ONI…jako Blakcovi!" zavřískala Namelie.
Sirius již nestačil odpovědět. Úplněk nastal. Měsíc vyšel na oblohu a Rumus zaskučel bolestí.
Namelii se v očích objevil strach.
"Uteč," zavřískal Sirius a proměnil se v černého psa.
Namelie se chopila kabelky. Ani neposbírala peníze, které ležely na zemi. Utekla. Zabouchla za sebou domovní dveře. Neohlížela se. Utíkala co možná nejdál. Zastavila se až když jí došel dech. Zhluboka se snažila dýchat. Zadívala se na krajinu. Zděsila se. Vzpomněla si, že to tu vlastně moc nezná. Znovu se nadechla, ale pak už jí to nepřipadalo jako problém. Za celý její život ji potkalo problému, ale nyní chtěla být zase chvíli Kate. Holka, která se směje, která si užívá života… Nyní měla rodinu a přátele. Nechtěla být nezodpovědná, jen si chtěla užívat. Znala toho nebezpečně moc a moc dobře o tom věděla, ale nyní chtěla jedno-ŽÍT.
TUC, TUC, TUC.
Namelie se ohlídla. Uslyšela hlasitou hudbu.
"Disko club Em," přečetla hlásající nápis.
Hodila si kabelku přes rameno a zvesela si nakráčela dovnitř. Hodlala se dneska bavit, sice moc dobře věděla, co nyní prožívá Remus a dokonce i Sirius, ale nechtěla na to myslet. Jednou si chtěla i ona užívat. Když byla na ulici, nebrala to jako zábavu, ale jako povinnost, jako práci. A teď se konečně mohla bavit. Bezstarostná a svobodná, přesně taková, jaká chtěla být. U vchodu byli dva muži. Namelie vyndala z kabelky nějaké peníze a oni ji pustili dovnitř. Na diskotéce to tedy jelo. Všude bylo lidí a Namelie se ani nakonec nedivila, vždyť byl pátek. Usadila se u baru a objednala si panáka. Kopla jej do sebe a objednala si dalšího. Diskotéka nebyla zase tak velká. Vzala do ruky skleničku a otočila se na židli. Za ní bylo plno lidí. Všichni tancovali a bavili se. Velká plocha pro tanec zlákala i Namelii. Kopla do sebe druhého panáka a rozhodla se zatančit si. Připletla se mezi obyčejné lidi a užívala si života, přesně jak to měla v plánu. Nemyslet a užívat si, přesně tímhle se nyní řídila.
"Budou tady. Už jsem řekl," uslyšela něčí chladný hlas.
Nikdo si hádající se dvojice nevšímal, jen Namelie se k nim otočila. Přešla blíž, aby slyšela, o co jde.
"Víš jaké je to riziko? Co když na to ministerstvo přijde?"
"Jsou tu mudlové! Na nic se nepřijde, nebo se snad bojíš? Chceš vycouvat?"
"Ne! Fajn, nechám je tu, ale moc dobře víš, že s tím nesouhlasím!"
"Co je mi po tom, hlavně, když můžou chodit alespoň sem."
"Víš co by se stalo, kdyby se to rozkřiklo? Kdyby se návštěvníci dozvěděli, že odsud lidé mizí? Byl by konec…"
"To se nestane, Smrtijedi nezanechávají těla. Nemusíš se bát. Pán tě odmění," poslední slova Namelie skoro neslyšela. Musela se hodně natáhnout, aby slyšela, o čem se baví.
"Ale," ozval se čísi hlas.
Namelie se lekla. Otočila se na nově příchozí. Ta ji chytila za zápěstí a odtáhla ji k mužské dvojici.
"Pánové, tahle," ukázala na Namelii "vás poslouchá."
"Ministerský špeh," napadlo hned ustrašenějšího muže.
"Tahle," řekl s opovržením.
"Co tu děláš?" otázala se černovláska.
"Jsem tu na diskotéce, co by?"
"Ty sem nechodíš pravidelně."
"A co jako? Je to nějaký hřích? Snad můžu ještě chodit kam chci a ocenila bych, kdyby jste pustila moji ruku," řekla rozzlobená Namelie.
Žena ji okamžitě pustila, ale nespouštěla ji z očí.
"Se tu mějte," s těmito slovy se otočila na podpatku a odkráčela pryč.
Namelie se snažila nebýt nápadná, ale po pár krocích se rozběhla. Začala mít strach, už to nebyla ta bezstarostná holka. Jen při slově Smrtijedi se otřísla. Vyběhla z diskotéky a vydala se parkem zpět. Sice na cestu moc neviděla, ale bylo jí to jedno. Jednoduše chtěla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishelin Mishelin | E-mail | Web | 23. února 2008 v 20:48 | Reagovat

Suprový :D Až som zatajila dych na konci :D

2 Merina Merina | 25. února 2008 v 15:52 | Reagovat

Dobréé Eliz, si mi radost spravila:d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama