Never give up.... Embrace your dreams.....

4.kapitola-Ita est!

19. ledna 2008 v 0:39 | Elizabeth Greenová |  ♥Odi et amo♥
Severus
Tak jsem dokončila další pokračování. Jsem si pospíšila, protože mě tato povídka baví. jsem ráda, že ji píšu s Merinou =)) +Další Latinské přísloví
Hezké počtení, Vaše Elizabeth

Ráno Kate vzbudily sluneční paprsky. Usmála se a otevřela oči. Jen co je však otevřela, je rychlostí blesku zavřela.
"Všechno se mi jen zdálo," zašeptala "otevřu oči a budu doma," pronesla pro sebe, i když tomu moc nevěřila.
Znovu otevřela oči. Rozhlédla se kolem sebe. Až moc dobře poznala prostředí, ve kterém se ocitla již včera.
"Jen to ne," zašeptala si pro sebe.
Všimla si tácu s jídlem. Okamžitě se do něj pustila. Ani na chvíli nenauvažovala o tom, že by mohlo být jídlo otrávené. Měla skutečně velký hlad, a proto snědla veškeré jídlo, které zde bylo. Jen co dojedla, vstala z postele. Rozhlédla se kolem sebe.
"Sakra, kde mám svoje oblečení," zanadávala si potichu a začala pátrat po svém pohodlném oblečení.
"Tady," křikla radostně. Oblečení si vzala do ruky a šla se za zástěnu převléci. Trvalo jí to opravdu dlouho. Kate nejen, že si na sebe oblékla minisukni a obtáhlé tričko s vysokými kozačkami, ale ona dokonce z kabelky vyndala líčidla a začala se líčit. To jí ovšem zabralo nejvíce času.
"Když už, tak už…jako kurva," doplnila poslední slovo s ironií.
Její líčení nebylo moc odvážné, spíš decentní, ale modré stíny k modrému tričku jí opravdu ladily. Noční košili nechala na lůžku a rozhodla se, že se vydá na prohlídku psychiny. Jen co se však přiblížila k velkým dveřím, tak je někdo otevřel.
Kate stála v jeho těsné blízkosti. Zpříma si hleděli do očí. Jako první sklopila zrak Kate.
"Co se tu potulujete v době vyučování? Běžte se okamžitě převléknout a na vyučování!!! Z jaké koleje že to jste slečno?!? Hrdý Nebelvír," pronesl jízlivě.
Kate na něj zůstala zírat s otevřenou pusou.
"Tak už zmizte! Deset bodů dolů…chcete nebelvír obrat o víc?" optal se a povytáhl obočí.
Kate si zakryla rukama obličej. Nebrečela, jen byla v koncích.
"Proč já, proč já?" opakovala si stále dokola.
Nikdo jí nic pořádně nevysvětlil a ona měla věřit tomu, že je v Bradavicích? Až moc dobře pochopila, že jde o nějaký pokus. Vůbec nechápala, kdo ji sem mohl zavřít. Na Bonni jí to nesedělo. Sice milovala peníze, ale kamarádku by kvůli něčemu takovému neobětovala.
Příchozí muž si znovu pečlivě prohlédnul mladou dívku.
Kate nakonec ruce vrátila na původní místo. Už jí nezakrývaly její obličej.
"Vy jste…Namelie…Kate," vydechl ohromeně.
"Jak znáte moje jméno?"
Černovlasý muž na ni jen nepřítomně hleděl. Na jeho tváři se ani jeden mimický sval nepohnul. Vevnitř jeho to však všechno vřelo. Znovu si prohlédl dívku, která stála před ním. Černo-blonďaté vlasy jí spadaly do půl pasu. Ale co jej oslnilo, byly oči. Tak zářivé, jak moc se podobaly těm jejím!
"Tak kurva vysvětlí mi tady někdo něco?" rozkřikla se podrážděně.
"Vyjadřujte se slušně slečno," okřikl ji.
Až nyní si jej Kate začala prohlížet. Jeho černé až švábí oči si ji prohlížely. Černé vlasy mu spadaly po ramena a jeho kamenný výraz...
"Jsem blázen…"
Muž se na ni znovu podíval.
"Musíme si promluvit…já jsem…"
"Severus Snape…že ne…řekněte, že nejste Severus Snape!"
Severus se odmlčel.
"Půjdeme ke mně do kabinetu," řekl o poznání mírnějším hlasem.
Chytil ji za zápěstí a táhl ji za sebou. Jediným štěstím bylo, že nikoho nepotkali. Snape otevřel dveře od kabinetu a vešel společně s Kate.
"Sedněte si," přikázal jí.
Kate se bez odmlouvání posadila. Nebyla sice zvyklá na poroučení, ale zajímalo jí jeho vysvětlení.
"Jak už jste správně zmínila, moje jméno je Severus Snape."
Při téhle větě se Kate rozesmála. Nemohla za to, ale připadalo jí to směšné. Ještě před pár měsíci o něm četla…četla poslední díl Harryho Pottera.
Snape její smích přešel bez poznámky a pokračoval dál: "Jste mudla, takže o kouzlech nic nevíte?"
"Mohl by jste mi laskavě říct, proč jsem tady? Ten stařec kecal něco o tom, že Snape tedy VY jste můj otec, nebo co?!?"
Severus se odmlčel a pak jí přitakal.
"Úplně úžasný," zkonstatovala.
"Byla jste poslaná do budoucnosti. Zde jste byla v ohrožení smrti. Bylo vyneseno proroctví. O vašem životě, a proto jste musela pryč. Byla jste poslána do vzdálené budoucnosti a tam jste vyrůstala. Nemohla jste tam však zůstat napořád. A já jsem chtěl aby ses vrátila," přešel okamžitě od vykání k tykání.
"Takže si to shrneme? Severus Snape je můj otec. Teď jsem v Bradavicích a před pár dny jsem mluvila s Brumbálem," shrnula dění posledních dní.
Snape jen přikývl.
"Jsme na psychině?"
"Co prosím?"
"Tak znovu," vydechla si unaveně Kate "já žiji v roce 2008 a jsem tam šťastná! Mám přátele, zaměstnání a hlavně mám rozum! Tady mi to připadá jako bych o něj přišla. V mém roce vy ani zatracené Bradavice neexistujete! Je to jen smyšlená pohádka! Chápete? Nic takového neexistuje. O Bradavicích byla vydána kniha. Napsala ji autorka v mém světě a je známá a slavná. Popisuje Bradavice, ale hlavně život jednoho neobyčejného dítěte."
Snape nyní zůstal ohromeně sedět. Několik sekund se naprosto nehýbal.
"Ty mi tvrdíš…"
"Já Vám oznamuji…"
"Musím za Brumbálem," oznámil.
"Mám vám věřit?" otázala se ironicky.
"A mám věřit já tobě?"
"Bože! To mě jste sem dostali! Já se o to neprosila!"
"Ve svém světě máš jedinou přítelkyni, která se o tebe stará a zaměstnání…" zarazil se Snape a prohlédl si ji svým typickým pohledem.
"Fajn! Uvěřím, když mi ukážete Pottera."
"Pottera?" podivil se.
"Ano. To o něm je napsaná ta kniha!"
"Tak Potter je až tak slavný…jako by mu nestačilo…"
"Mě to nezajímá…přiveďte Harryho Pottera nebo mě pošlete zpět," stála si za svým Kate.
"Přivedu Harryho Pottera, ale v případě, že si oblečeš něco jiného!"
"Fajn…tati," neodpustila se ironickou poznámku.
Snape vyndal ze skříně zmijozelský hábit a položil jej na pracovní stůl. Pak jednoduše odešel.
"Debil," ulevila si.
Přešla ke stolu a zadívala se na hábit. Byl úplně stejný, jak jej popisovala Rowlingová v knížce. Nenápadně se rozhlédla kolem dokola, jestli jí někdo nesleduje a pak se co nejrychleji převlékla. Jen co se na sebe podívala, málem oněměla úžasem. Hábit byl na její vkus až moc dlouhý a tmavý, ale ten pocit jí nikdo nemohl vzít. Po několika minutách konečně začala vnímat okolí. Až nyní se zaměřila na velkou knihovnu, pracovní stůl, skříně, nějaké baňky.
"Lektvary," optala se sama sebe nechápavě.
Jako malé dítě, které touží po hračce, začala pátrat. Nejvíce ji zaujali lektvary. Byla až tak zvědavá, že si troufla vlézt na profesorovu židli. Vylezla co nejvíce nahoru a začala si prohlížet štítky.
"Dokrvovací…" dál však nedošla. V tu samou chvíli se dveře kabinetu otevřely.
Kate leknutím nadskočila. Její nohy nestihly zareagovat a ona se přímo řítila na zem.
V šťastnou chvíli však přiběhl Harry, který se ji pokusil zachytit, ale též to nedopadlo moc dobře. Harry ji sice chytil, ale neměl dost síly. Jen co ji chytil, tak se s ní převrátil a sesunul se k zemi.
"Pane Pottere na válení po spolužačkách nepoužívejte můj kabinet," řekl zostra.
"My už jsme se viděli," začal Harry, když se zvedl ze země.
"Promiň," špitla.
"To nic. Já jsem Harry, Harry Potter," řekl a nabídl Kate svoji ruku.
Ta ji přijala a nevěřícným pohledem si měřila, jak Harryho tak Snapa. Na jeho obličeji se mihl letmý úsměv, který však stejně rychle jak se objevil, tak i zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | 19. ledna 2008 v 0:41 | Reagovat

Kapča od tebe byla skvělá...doufám, že tě zastihnu na ICQ a že se pak domluvíme...mě to chytlo, tak jsem se hned pustila do psaní...tak jsem sem dala další 4. Kapitolu :))

2 Merina Merina | 19. ledna 2008 v 12:33 | Reagovat

Ja už mám pokračovanie piatej domyslené takže si švihnem a dopíšem okik. Škoda, že somťa včera nezastihla na icq. A som rada, že sa ti sou mnou dobre píše:D

Cmuq

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama