Never give up.... Embrace your dreams.....

2.Kapitola-Alea iacta est

11. ledna 2008 v 11:00 | Elizabeth Greenová |  ♥Odi et amo♥
KateDruhá kapitola z Česko-Slovenskej povídky Odi et amo.


"Slečno," zvolala ošetřovatelka, když zjevně zjistila, že dívce nic není.
"Omdlela jste," zkonstatovala.
Kate se na ni podívala a v očích se jí objevil děs. Právě na ni hleděla Bradavická ošetřovatelka!
Na nic se nevyptávala a rychlostí blesku vstala z postele. Co nejrychleji od ní couvala co nejdál.
"V klidu, všechno bude v pořádku," utěšovala ji ošetřovatelka a mířila k ní s nějakou podivnou lahvičkou.
Kate couvala tak zbrkle, že za několik málo sekund již stála u zdi. Zděsila se. V očích jí přímo plápolal strach. Rozhlédla se, ale neměla ani čas na zhodnocení situace. Okamžitě se zadívala na velké dveře, které byly skoro na druhé straně pokoje. Ona to však musela risknout!
"Jsem ve cvokárně," zašeptala si pro sebe a její zrak znovu spočinul na ošetřovatelce.
Ta se však tvářila neustále velmi mile. Udělala několik kroků a již stála přímo u ní. Kate pružně jako kočka uskočila a vyhnula se jí. Pak obratně přelezla ustlaná lůžka, až se dostala ke dveřím. Okamžitě je otevřela a vyběhla na chodbu.
"Zatraceně!" křikla, již začínala být zoufalá.
"Nejsem blázen, já nejsem blázen," opakovala si neustále tatáž slova.
Její první myšlenka plula k chodbě. Nevěděla, jestli udělala dobře, když se vydala rovně, ale nic jiného ji nenapadlo. Utíkala opravdu rychle. Vůbec nemyslela na bolest od žaludku, nebo na studené nohy, protože běžela bosá. Uviděla okolo sebe lidi. Zastavila se. Připadalo jí to pošetilé. Všichni na ni koukali jako na blázna. Ani se nedivila, když na sobě měla jen pyžamo. To jí však na náladě nepřidalo. Utíkala dál, ještě se naposledy ohlédla na ty lidi, kteří se na ni tak divně koukali. To však neměla dělat. Jen co se její zrak začal opět věnovat cestě-ou jé… Narazila přímo do jednoho z "nich".
"Jsi v pořádku?" otázal se jí a pomohl jí vstát.
Kate však na jeho dotazy nereagovala. Poplašeně se rozhlížela kolem. To už se k dvojici blížil samotný ředitel i s ošetřovatelkou.
"Ne," zašeptala Kate a přitiskla se za chlapce, do kterého před chvílí narazila. Pochopila, že šance na další útěk je mizivá. Už byli přímo u ní!
"Pane profesore, co se děje?" otázal se chlapec ve stejnokroji.
"Ach Harry," vydechl stařík a odsunul chlapce bokem.
"Pomoz mi…oni se zbláznili….POMOC," křičela na celé kolo Kate, až do doby, kdy zjistila, že jí selhal hlas. Ať se pokoušela sebe víc, nemohla ze sebe dostat ani hlásku. Jako ryba jen otevírala a zavírala ústa. Žádný tón z nich však nevzešel.
"Pane profesore…."
"Harry, děkuji ti za spolupráci," s těmito slovy se Brumbál i Popy vydali zpět s Kate, která se jim vzpírala, zpět k ošetřovně.
Na Harryho tváři byla vidět starost o ubohou dívku. Nechápal, co s ní dělají tak strašného. Proč je tak vyděšená? Věděl, že bude až dost příležitostí, aby mu to vysvětlili, a tak se vydal s četnými otázkami na další hodinu.
Dotáhli ji na ošetřovnu.
"Mohla by jste…."
Brumbál nemusel ani svou otázku doříct. Popy jen přikývla a do ruky mu dala uklidňující lektvar. Kate seděla opět na posteli. Byla schoulená do klubíčka a plakala. Nyní však již její vzlyky byly slyšet. Hlas již jí znovu fungoval.
"Co-se-to-děje?" otázala se s nadějí na odpověď.
"Kate, poslouchejte. Chápu, jak se asi cítíte…"
"Ne to tedy nechápete!"
"Jsem Albus Brumbál," řekl přátelsky a natáhl k ní ruku.
"To není možné…NÉ," opakovala neustále a začala si pomalu namotávat vlasy na prst. Nyní skutečně vypadala jako blázen.
"Slečno…"
"Jsem zavřená na psychině, že? Proč? Já nejsem blázen…" opakovala a po tváři jí stékaly slzy.
"Proč bych nemohl být Brumbál?" otázal se s nadějí Brumbál.
Kate zvedla uplakané oči a zadívala se mu do obličeje. Až moc dobře znala všechny jeho rysy.
Setřela si slzy a hrdě odpověděla. Jestli tohle měla být nějaká zkouška, musela uspět.
"Albus Brumbál je knižní postava. Vy jste nikdy nečetl knížky od Rowlingové? Vždyť ji proslavil její Harry Potter," podotkla ironiky.
Brumbál si spravil své půlměsíčkové brýle.
"Vy mi tvrdíte, že ve vašem světě jsem…jsem knižní postava?"
Kate přikývla. Nechápala, proč tak mluví o světě, nebo o sobě…nechápala vůbec nic.
"Slečno budete mě muset vyslechnout. Včera jsem na přání vašeho otce odcestoval do budoucnosti. Vytvořil jsem jistý stroj, kterým se můžu dostat do budoucnosti. Sloužil však jen na vaši záchranu. Sloužil k tomu, abych vás sem přivedl. Aby vás mohl poznat váš otec."
Nyní již Kate nebrečela. Poznala, že jde o zkoušku. Nechápala, kdo ji na ni nalíčil, ale rozhodla se hrát podle pravidel.
"A kdo je podle vás můj otec?" ozvala se nedůtklivě.
"Nevím, jestli jsem oprávněn k tomu, abych vám to sdělil…."
"Kurva tak to vybalte," křikla rozhořčeně Kate. Tahle hra ji začínala unavovat. Jestli potřebovali někoho zkoumat, tak ji z toho měli vynechat! Vždyť musí pracovat! A co její přátelé? Zarazil se nad jejím vystupováním, ale nakonec jí odpověděl.
"Vašim otcem je Severus Snape, jsem-li knižní postava, zajisté i jej znáte," pronesl rozumně Brumbál.
"Já nejsem blázen," zašeptala znovu Kate, když uviděla jistého učitele lektvarů, jak vchází na ošetřovnu. Přetočila se na druhý bok a tuto větu si opakovala neustále dokola, dokud neusnula tvrdým spánkem.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama