Never give up.... Embrace your dreams.....

10.Kapitola-In maxima fortuna, minima licentia est.

27. ledna 2008 v 19:56 | Elizabeth Greenová |  ♥Odi et amo♥
Překvápko
Doufám, že se bude páčit :)) najdete zde podlemě hodně odkrývajících věcí ohledně Namelie. (Viz.In maxima fortuna, minima licentia est=Nejvyšší postavení skýtá nejméně volnosti)
Merina-dúfám, že som tě nenaštvala :)

"Dobrá tedy, od dnešního dne jsi Kate Rowlingová."
"Brumbále nevím, jestli je dobrý nápad, aby Namelie nastoupila už nyní."
"Proč?" otázala se výbušně.
"Neznáš žádné kouzlo ani zaklínadlo, o ostatním ani nemluvě! Možná jsi o tom četla, ale chybí ti praxe! Chtěl bych, aby Namelie zůstala prozatím na Grimmauldově náměstí."
"Nechci být zavřená v domě s vězněm, vlkodlakem a uječenou babinou," namítla okamžitě.
"Souhlasím…se Severusem. Slečno Snapová bylo by opravdu nebezpečné nastoupit do ročníku, když vůbec neovládáte kouzla. A navíc, vyučuje profesorka Umbridgeová, které stojí za zády ministerstvo."
"Budu ji učit každý den, aby měla…"
"Ne Severusi," přerušil jej Brumbál.
"Co prosím?"
"Zůstane na Grimmauldově náměstí a Remus ji též může učit."
"Ten vlkodlak," procedil skrz zaťaté zuby Severus.
"Jsem moc ráda, že zrovna Remus," odvětila okamžitě Namelie a sledovala s úsměvem svého otce, jak bojuje sám se sebou, ale nakonec si zachoval kamennou tvář.
Nesnášela, když se jí někdo pletl od života. Měla ráda svoje soukromí a svoji volnost. Nikdy se nepodřizovala, nechtěla tu být…ale stejně už nebylo cesty zpátky.
"A pane profesore…" začala Namelie z jiného soudku.
"Ano?"
"Co ta věštba?"
"Ano věštba," zvolala Brumbál.
"Měli bychom pro ni zajít," zašeptal tajemně Snape.
"Vy…vy víte její znění?"
"Ne Namelie, nikdo zatím nezjistil její znění, ale domníváme se, že Voldemort jej zná. Nejsme si tím však jisti. Musíme pro ni zajít co nejdřív."
"Souhlasím Brumbále. Ale nehodlám riskovat život své dcery. Bude-li u Blacka, chci aby jim svoji totožnost neodhalila. Důrazně vás žádám o udržení tajemství."
"Samozřejmě. Nyní se však postarej o Namelii."
"Pane profesore," kývnul Snape a vydal se s Namelií do sklepení.
Snape otevřel dveře. Namelie potichu vešla za ním. Oba mlčeli. Neměli potřebu si říkat nějaká další slova. Pro Namelii to byl cizí člověk, kterého považovala za smyšlenou postavu. Snape však smýšlel o své dceři jinak. Již od prvního pohledu se mu zamlouvala. Byla tvrdohlavá a cílevědomá, což se mu líbilo.
"Dneska ještě přespíš u mě."
"Fajn. A zítra v novém," zašeptala.
"Vezmi si župan z koupelny. Já přespím na gauči."
Namelie si mlčky vzala župan a v koupelně se převlékla.
"Dobrou noc," ozval se ještě Snape, když uslyšel vrzání postele.
"Dobrou…..tati," poslední slovo přímo zašeptala, ale stejně jej slyšel.
Ráno se Namelie vzbudila celkem pozdě. Vstala a zadívala se na hodinky.
"To už je deset," vykřikla a protřela si oči.
Pomalu vstala z postele a vydala se do vedlejší místnosti, která však zela prázdnotou.
"Je na vyučování," zkonstatovala.
S těmito slovy zaplula do koupelny, kde se osprchovala. Nehodlala si však znovu na sebe obléci hábit. V županu přešla do pokoje a začala hledat svoje původní oblečení. Jak moc byla ráda, když je našla. Okamžitě si je oblékla. V místnosti se necítila zrovna dvakrát dobře. Tak ráda by všechno prošmejdila, ale věděla, že by z toho byly jen problémy. Nechtělo se jí však čekat, až vyučování skončí. Přešla k psacímu stolu a posadila se. Začala hledat propisku, ale když si uvědomila, kde je, povzdychla si.
Chopila se brku a na pergamen načmárala vzkaz.
"Jsem na Grimmauldově náměstí 12."
Na pergamenu se však objevila i jedna kaňka, nad kterou jen Namelie mávla rukou. Položila pergamen na stůl a přešla ke krbu. Hned vedle něj byla mistička s letaxem. Zhluboka se nadechla a nabrala si hrst.
"Grimmauldovo náměstí 12," křikla rozhodně a obklopily ji zelené plameny.
"Áaa," křikla a dopadla na studenou podlahu. Oči však měla pevně semknuté. Bála se je otevřít. Doufala, že je na Grimmauldově náměstí, ale moc živě si vzpomínala na první cestování Harryho Pottera.
Otevřela jedno oko a posléze i to druhé. Rozhlédla se kolem a usoudila, že je správně.
"Grimmauldovo náměstí 12," zašeptala si pro sebe.
"Remusi slyšel jsi to taky?!"
"Tu ránu?"
"Spíš ten výkřik."
"Někdo je v hale, ale Tonksová to být nemůže, je v práci."
"Smrtijedi."
"Nedělali by hluk," namítl Remus.
"Jdu dolů," oznámil tvrdohlavě Sirius a sešel ze schodů.
"Počkej, co když je to past?"
"Tak co budeme dělat?"
"Pošleme tam Kráturu."
"Už vím, proč jsi můj kamarád," zavtipkoval Sirius.
"Kráturo!" zavolal Sirius a okamžitě se před ním objevil domácí skřítek.
"Co si přejete pane?" otázal se, ale slovo pane mu šlo jen špatně vyslovit.
"Chci, aby jsi zjistil, co se dole děje a pak nám dáš vědět."
"Jak si přejete…pane," zašeptal a objevil se v kuchyni.
"Kdo jste slečno?" vypálil první otázku Krátura.
Namelie se ještě vzpamatovávala z prvotního šoku. Zadívala se na Kráturu a konečně vstala ze země.
"Je někdo doma?"
"Kdo jste?" zopakoval svoji otázku.
"Svatý Petr," zavtipkovala Namelie, ale bylo vidět, že skřítek smysl pro humor nemá.
"Jsem Kate Rowlingová," řekla rázně.
"Další mudlovská šmejda v domě," zašeptal si pro sebe skřítek.
"Rowlingová-Blacková," dodala rychle Namelie.
Ani nevěděla proč to řekla, ale najednou to zní vypadlo. Jako by chtěla být někdo víc, jako by nechtěla být ta štětka, ale čistokrevná slečna.
"Blacková," podivil se podezřele skřítek.
"Jsem dcera Reguluse Blacka," odvětila přesvědčivě.
"Paní," uklonil se jí okamžitě skřítek.
Namelie nevěděla, co udělat. Vždycky si chtěla vyzkoušet, jaké je to být někým. Nebavilo ji pořád někoho poslouchat. Nebavilo ji být v sirotčinci, když jí zemřela kamarádka, už tam nechtěla být….už nemohla být ta stejná dívenka. A pak s Bonnie! Ta ji naučila, jak se o sebe postarat, ale i s ní jí naučit život, jak je tvrdý. Zamilovala se a on zemřel! Věděla, že zase uteče. Vždycky, když se něco stalo, když k ní byl osud nespravedlivý, tak to řešila útěkem, ale tady už nebyla ta slabá holka. Usmála se pro sebe.
"Tady jsem Zmijozel," zašeptala a hrdě se postavila.
"Zavolej mi své pány. Bydlí tu Sirius Black?"
"Ano má paní. Hned Vám jej přivedu, krvezrádce jednoho," zašeptal a zmizel.
Opět se objevil na schodišti, kde na něj již čekali Remus se Siriusem.
"Tak co se děje Kráturo?"
"Dole je vzácný host. Je to dcera pana Reguluse! Slečna Blacková," odpověděl nadšeně skřítek.
Remus se Siriusem si jen vyměnili poplašené pohledy a okamžitě se vydali do kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Merina Merina | 29. ledna 2008 v 20:26 | Reagovat

No zemnilo tu úplny plán ale budiš. Heh, na icq ti vinadám:D

2 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | 29. ledna 2008 v 23:49 | Reagovat

OK...jsem to nějak hodila do zvratu... :D jsme to ani sama nečekala, že to bude až takhle...další bude v pátek? Nebo jak budeš moc... :) tak pak na iCQ .))

3 Merina Merina | 30. ledna 2008 v 17:51 | Reagovat

Aj zajtra, ale povodne sa mi to páčilo omnoho viac.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama